Jak jsme se vydali na dovolenou

5. září 2015 v 13:04
Léto, čas radovánek, párty, bazénů a čas krásných nocí, které se plynule promění rychle v den, přišlo. Ač pseudoworkholik, který má rád zaměstnání a nikoli práci, jsem musel připustit, že se těším a doma mi bylo výrazně naznačeno, že by to chtělo dovolenku. Né že bych o to nestál. Domluvil jsem s kluky pobyt na chatě, jal se shánět bečku, ale mé inovativní nápady byly rychle potlačeny. Prý to bude dovolené ve dvou. Ehm vlastně ve třech.
V tiskárně na prachy došel inkoust, tak jsem se musel uchýlit k náhradní variantě. Nakonec jsem vybral malebnou vesničku v Košicích. Dle fotek bylo poznat, že se tam umí bavit. Všude ohníčky, snědí mládenci opékali nespecifikované zvířata na ohni a kolem běhali psi. Cena 5€/noc se snídaní až do spacáku byla taky lákavá, ale byl jsem nazván šetřivým idiotem a hledali jsme dále.
Badžet byl určen na dvakrát tatíček osvoboditel, o němž se už dlouho dobu učíme, tak bylo jasno. Hezký hotýlek v centru Tatranské Lomnice, pokoj dokonce s dveřmi, toaleta čistá tak, že jsem chodil radši do lesíka za humny. Čtyřhodinová cesta byla pěkná, malá brečela jen dvakrát, poprvé hodinu a půl, podruhé jen dvě hodiny.
První noc po příjezdu jsme obkládali stěny matračkami, aby nám dítě nebudilo ostatní hosty. Díky tomu jsme usnuli až kolem 3 ráno, což přineslo jedno pozitivum a jedno negativum. Moc hezky jsme se 5 hodin v kuse vyspali, ale na snídani jsme pak přišli pozdě, což mělo za následek to, že zbyly pouze utopenci, kuřecí párek s Alberta a pomeranč. Hosté kolem nás se již neusmívali jako včera při příjezdu a jeden si významně pohrával s nožem
Během dne se nic významného nestalo, snad jen je důležité podotknout, že turistické trasy na Slovensku jsou značené né v kilometrech, ale v hodinách, za jakou to návštěvník nejspíše ujde. Náš úsek měřil minimálně Josef Rakoncaj společně s Liborem Uhrem, neboť trasu označenou jako "modrá 1,2 hodiny" jsme šli hodiny čtyři a jednou jsme museli i slaňovat.
V noci jsme měli klasický heavy metalový koncert s dětské postýlky a ráno jsme se budili krásně vyspaní. Při odchodu s pokoje jsem zakopal o nastraženou past na medvědy, jistě jen tak náhodně ztracenou při úklidu hotelu. Na snídani se již nikdo neusmíval a vodu jsme si museli potajnu nalít na toaletě. Jídla ale bylo tentokrát dost, minimálně třetina hostů se nejspíše po ránu odstěhovala a zbytek se opil tak, že ještě vyspával.
Na výlet jsme tentokrát nejeli, ale bylo rozhodnuto, že se půjdeme koupat do hotelového bazénu a vířivky. Dítě bylo ohromně nadšeno s bublinek, radostně je polykalo a než se poblilo, byly to krásné 2 minuty. Manželka mezitím plavala v bazénu a vida incidentu s plavčíkem, v rychlosti se od nás distancovala. Nedalo to práci, v koupací čepici a plaveckých brýlích vypadala jinak než ráno a prstýnek stihla prodat plavčíkovi během posledního tempa. Odpoledne jsme pak šli do dětské herny, zda se nestalo nic zvláštního, potají jsem upíjel whiskey ukrytého v dětské láhvi od jupíka a všichni se dobře bavili.
Po příchodu k dveřím jsme měli za futry zastrčenou obálku, kdy bylo pár bezvýznamných vět, kuřecí pařát a část žiletky, taková příjemná výzva k odchodu. Krev nebyla třeba, tu jsem přidal já na podlahu ve snaze žiletku schovat.
Na víc jsme už nečekali. Vzhledem k tomu, že jsme se za dvě noci ani jednou nevyspali, hoteloví hosté nás nenávidí a do bazénu nemůžeme, jsme přehlasovali dceru poměrem silnějších a začali se balit. Vzhledem k vypité whiskey mě balení o to více bavilo a řídit jsem taky nemohl. Na recepci po nás ani nechtěli zaplatit a viděli jsme přijíždět kněze, jež se ujal úkolu vymýtit z našeho pokoje všechno zlo.

Na cestu zpátky jsem byl posazen dozadu k dceři, na jejích inteligenční kvocient jsem právě klesnul a po intelektuální hovoru o kačence a prásátku jsme oba usnuli. Probudili jsme se až pár kilometrů před domovem a já, dobře vyspán, byl pln očekávání toho, co bude doma. Sex visel ve vzduchu a já se cítil naprosto neodolatelný. Nechápu tedy, jak se mohlo stát, že jsem byl nazván kořalečníkem, bylo mi předáno hned u vchodu dítě, klíčky od domu a manželka se vydala uklidnit do víru velkoměsta.
Doma jsem na mapě proškrtl další městečko, kam naše rodina nesmí a šel spát s pocitem, že se letos dovolená opět vydařila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. září 2015 v 20:18 | Reagovat

:DD U nás se naštěstí Sam na dovolené uklidnil, jen personálu vadilo, že pobíhal všude kolem, přesněji pod nohama :D

2 Pracující manžel Pracující manžel | Web | 10. září 2015 v 11:49 | Reagovat

No tak to u nás byl personál v poho, asi jsou zvyklí...:D. Horší hosté, ti si přijeli odpočinout :D

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2015 v 17:55 | Reagovat

Tomu říkám pěkná dovča :-)

4 Pracující manžel Pracující manžel | Web | 11. září 2015 v 9:51 | Reagovat

U nás se vždycky něco vydaří...:D.

Posledně se zamkla v koupelně a málem jsme volali URNU na rychlé otevření :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama