Taková normální středa

5. září 2015 v 6:19
Takový normální všední den
Člověk by řekl, že ve běžnou středu pracujícího týdne se toho zas tolik stát nemůže. Od neděle je již člověk v pohodě, vesměs ho přešel KOPR (k…..ský odpor k práci) a ještě nenastalo SAKO (stav aktuálního kopru). Do pátku daleko, ale přesto již v kalendáři svítí zakroužkováno páteční datum s vizí zábavy. Ale tuto středu, to bylo jinak. To, že jsem ráno šlápl do hovna, jsem přešel s grácií sobě vlastní. Ono nemůže se furt dařit, ale když máte v baráku 2 bernardýny, tak se to může přihodit. Navíc když šéf smečky není zrovna Einstein a často táhnout domů spíše psi jeho, než naopak. V práci úspěch, jídlo se taky vydařilo (nepoblil ani neposral jsem se z něho) a na odpoledne byla slibována taktéž zábava. Manželka s dcerou se rozhodli jít na návštěvu pryč. Beze mě. Nádhera. Koupil jsem si 3 radky v brnění a pustil film. Bohužel jsem usnul, takže vím, že Nicolas Cage oblafl hezkou policistku, pak někdo asi přeblafl někomu a na závěr blafl celý svět. Super. Celkem dost se střílelo, všude policajti, asi fajn film. Rodinka se vrátila odpoledne obohacená rady o tom jak mám jíst, co nemám pít, proč to nemám pít a kdy to můžu pít. Ode dneška jsem asi na vodě. Večer dítě vypilo trošku mýdla, tak si pak hrálo na bublifuk, ale jinak OK. Spát jsem šli klasicky a zhruba o půlnoci to přišlo.
Bum bum bum… otřásly se vchodové dveře. ÁÁÁ to se asi soused myslitel vrací domů. Jdu otevřít a za dveřma zásahovka. Ještě že jsem měl hnědé trenky, ale i tak bylo myslím bláto na hřišti…
"Neviděli jste Petra Pxxxxxxxx?", zahřměl hlas zpoza futer. Vykoukl jsem ze dveří. Nejblíže stál maník, jež by mohl smečovat bez výskoku a na konec ramen jsem ani nedohlédl.
"eggg epppannn ii oooouuffff" , jsem chytře kontroval a poslední týpek vzadu začal vypisovat lístek k psychiatrovi.
"Prosím"?, ozvalo se znovu… Sebral jsem všechny síly a zablekotal silácky "Ne". V duchu jsem se pomalu rozloučil s nejbližšími a levou rukou ryl do zdi nenápadně závěť.
"Tak se omlouváme, že jsme rušili", zahřměla kopie Arnolda a dále vysvětlovala, že zmíněný výtečník uprchl z vězení a byl vidět dnes večer u našeho baráku.
Těžké okované boty mizely pomalu po schodech a mi se vracel ruměnec do tváří. Najednou jsem byl hrdina, ač zadní část trenek povídala o smutném příběhu. Šly rovnou do koše a ráno jsem ho radši vynesl.
Zkusil jsme zapomenout na tento příběh dobrou whiskey od pana Wonga vedle s večerky, stačila jen 0,7l a bylo moc fajn. Nakonec jsem vlastně přišel na to, že si ke mně nic moc nedovolili a vzhledem k tomu, že měli ze mě strach, tak zbaběle utekli. A to je moc fajn, si takto věřit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama